EKONOMIKA

Za levnými nákupy do Polska. Čtvrteční prudké zvýšení úroků ČNB Čechům rekordně zlevnilo nákupy v Polsku

Česká koruna v pátek zakončila obchodování na nejsilnější úrovni vůči polskému zlotému v celé novodobé historii. Je nyní, o tomto víkend, vůči polské měně nejsilnější od v 90. let, kdy jak Česko, tak Polsko procházely transformačním období. V rámci transformace Česko přijalo režim volného plovoucího kursu v květnu 1997, Polsko pak v dubnu 2000.

Lukáš Kovanda

Za celé období, po něž obě země požívají plovoucí kurs, tedy do dubna 2000, je podle dat Bloombergu právě teď polská měna vůči té české nejslabší. Kurs v pátek zakončil obchodování na úrovni 5,491 koruny za jeden zlotý. Dosud nejslabší úroveň vůči koruně vykazovala polská měna v druhé polovině září 2011, kdy se propadla až na kurs 5,499. Poprvé v historii lze tedy pořídit jeden zlotý za méně než 5,50 koruny.

Pro srovnání, třeba v dubnu 2015 se ale prodával za bezmála sedm korun. Slabá polská měna zvýhodňuje nákupy zejména Čechům v polském příhraničí, kteří tak právě díky extrémně výhodnému kursu vyrážejí k severnímu sousedovi na nákupy ještě houfněji než běžně.   

Oslabování polské měny plyne z několika příčin. Loni koncem roku proti ní začala intervenovat polská centrální banka. V podobném duchu, v jakém Česká národní banka během své intervence z let 2013 až 2017 znehodnocovala korunu. Polská centrální banka začala intervenovat proto, aby zamezila výraznějšímu posílení zlotého, které by podle ní ohrožovalo křehké post-pandemické zotavování polské ekonomiky.  

Uměle oslabené polské měně navíc nenahrává ani to, že globální ekonomické oživení bylo letos na jaře a v létě nakonec vydatnější, než se čekalo, zejména díky postupujícímu očkování. To společně s nad očekávání rostoucí inflací trhy vede k předpokladu, že centrální banky typu té americké zahájí zpřísňování své měnové politiky také dříve, než se čekalo. Což zatraktivňuje dolar a dolarová aktiva, zatímco měny typu zlotého ztrácejí další část své lákavosti.  

Navíc polská centrální banka drží základní sazbu stále na výrazně níže než Česká národní banka. To pomáhá vysvětlit, proč zlotý ztrácí proti české koruně. Česká národní banka svoji základní sazbu razantně zvedá. A letos ji ještě s největší pravděpodobností ještě razantně zvýší, z nynější úrovně 2,75 procenta až na 3,25.  

Základní sazba ČNB tak podle sázek trhu bude během tří měsíců činit právě až 3,25 procenta. To by znamenalo, že bude o procentní bod vyšší než základní sazba polská. Trh nyní sází na to, že základní sazba polské centrální banky vystoupá během tří měsíců ze stávající úrovně 1,25 na zhruba 2,25 procenta.  

Procentní bod rozdílu v úročení představuje natolik významné vyhlížené zatraktivnění české měny vůči polské, že mezinárodní investoři o to raději budou své finanční prostředky ukládat do korunových aktiv, namísto těch ve zlotém. Což jen korunu vůči zlotému déle zpevní. Další mírné posilování koruny vůči polské měně je tedy poměrně pravděpodobné.   

Slabý zlotý pochopitelně zatraktivňuje nákupy Čechů v polských obchodech. A to přesto, že polská inflace je nyní ještě výraznější než ta česká. Polská inflace aktuálně už nyní dosahuje úrovně takřka sedmi procent, a je tak nejvyšší od roku 2001. Dost pravděpodobně dále poroste. Česká inflace úroveň sedmi procent překročit neměla. I tak ale bude nejvyšší od roku 2008.   

Zejména Češi ze severních částí naší země se tak nyní do Polska vydávají častěji než jindy za nákupy nejen potravin, ale třeba i oděvů, nebo dokonce nábytku.

Lukáš Kovanda, Ph.D. je členem Národní ekonomické rady vlády (NERV) a hlavním ekonomem Trinity Bank.

Michal Babinec

Když si přečtu text o výhodných nákupech v Polsku, vyskočí mně v hlavě automaticky pseudokauza “posypová sůl v polských potravinách“ z doby před pár lety. Už ani nevím, jak to dopadlo, pravděpodobně to šlo do ztracena. Kdo někdy žil nebo se pohyboval na polsko-českém pomezí, ví naprosto bezpečně, jak se věci dlouhodobě mají a to i bez kurzových výkyvů. Polské potraviny jsou ve své většině jednoduše lepší a lacinější. Jediným důvodem, proč nejet nakupovat do Polska, pokud ho máte v dosahu, jsou zavřené hranice a nebo cena paliva, pokud to máte dál. Poláci jsou nepochybně silní ve dvou věcech. A to v zemědělství, které tam nikdy nepadlo způsobem jako za minulého režimu u nás a potom také v obhajobě své národní suverenity. Což mimo jiné v současné době znamená, že si na rozdíl od nás dokázali pro své zemědělce doslova vydobít na EU úplně jiné nastavení dotací a kvót na produkci potravin. Poláci si svých zemědělců váží, polský stát například dokázal osekat byrokracii ve spojení se zemědělským podnikáním natolik, že nikoho nezatěžuje. Třeba systém daní pro zemědělské podnikání je v Polsku takový, že kterýkoli zemědělec si je schopen svou daňovou povinnost vypočítat úplně jednoduše během chvíle aniž by přitom musel kalkulovat, jestli někde nepřekročil výměru či zisk. Krom jiného důsledkem je, že dokonce i v příhraničí, kde jinak z logických důvodů ceny nebývají nejlepší, český zákazník jen valí oči a nakupuje, dokud mu auto a peněženka stačí.

Milan Šáda

Poláci, od těch bych nic nekoupil. Když přijedou do stanice vagóny z Polska, je to o strach, kdy z nich něco upadne – špína, bordel, lajdáctví. Děkuju, nechci. A do jídla prý dávají posypovou sůl. To by mi k nim sedělo.

Karin Léblová

My to máme do Polska daleko, ale když jsme tam byli předloni na dovolené, byla jsem unesena jejich trhy i obchody. Všude hory krásné čerstvé zeleniny a ovoce, obrovský výběr neuvěřitelně dobrých sýrů a přitom vše z domácí produkce, ne jako u nás často z Holandska, Francie, Německa. Velký byl i výběr ryb a regionálních specialit a tak dále. Tohle jim závidím. Je na nich také vidět, že jsou na svoji práci hrdí. Párkrát jsme předjížděli takového toho strýce na traktoru, jak to člověk zná například i z Francie a ten člověk tam vždy seděl jako král na trůně.

Josef Kalina

Jsme primárně na rozdíl od Poláků průmyslový stát a jsme nebo byli jsme na to vždy hrdí. Poláci nás v lecčems poslední roky dohání, ale my v žádném případě nedoháníme je v zemědělství a výrobě potravin, to je zjevné. Zemědělství vůbec nerozumím, ale od svého dědy vím, že půda je svoboda, půda je soběstačnost, půda je jídlo a na to se, když jde do tuhého, hraje nakonec vždy nejvíc. Kdo četl Poláčkovu nedokončenou pentalogii z prví světové války, ví přesně, jak ve čtvrtém díle Vyprodáno končí pyšní měšťané tváří v tvář nedostatku potravin, když se snaží kdysi vysmívaným sedlákům zoufale vyměnit své rodinné stříbro, obrazy a drahý porcelán za hroudu másla, pár vajec, kus špeku...