EKONOMIKA

Zájem o soukromé i obchodní lety už překonal předpandemické úrovně

Globální poptávka po soukromých i obchodních letech v prvních čtyřech měsících letošního roku překonala předpandemické úrovně. Výrazné zlepšení je v letošním roce patrné také ve výdajích za okružní plavby nebo autobusovou a vlakovou dopravu. Vyplývá to ze studie ekonomického institutu společnosti Mastercard.

Významným zjištěním studie je, že pokud se udrží nynější trend zájmu o individuální leteckou dopravu, přesáhne letos celosvětově počet cestujících hodnotu z loňského roku odhadem o 1,5 miliardy pasažérů.

Do konce dubna překonaly soukromé lety celosvětově úrovně roku 2019 o 25 procent. Zájem o obchodní lety v celosvětovém měřítku překročil předpandemickou úroveň poprvé v březnu, v dubnu pak zejména dálkové lety vykazovaly dvouciferný růst. K tomu významně přispěl všeobecný návrat do kanceláří.

Současné úrovně výdajů ukazují, že se zotavuje skupinové cestování. Výdaje za okružní plavby se v období mezi lednem a dubnem zvýšily o 62 procentních bodů, byť stále ještě zůstávají pod úrovní roku 2019. Autobusová doprava se vrátila na svou předpandemickou úroveň a výdaje za cesty vlakem zaostávají o sedm procent. Cestování autem si zachovává svou přitažlivost, výdaje za mýto a půjčovné se totiž zvýšily zhruba o 19 procent, respektive o 12 procent.

Výdaje se přesouvají zpět od věcí k zážitkům. Už téměř rok turisté v destinacích utrácejí více peněz za zážitky než za suvenýry. Výdaje za zážitky se tak nyní pohybují 34 procent nad úrovní roku 2019. Nejvýraznější růst zaznamenaly bary a noční kluby (72 procent) a zábavní parky, muzea, koncerty a další rekreační činnosti (35 procent).

Výdaje zahraničních turistů za zážitky v Singapuru vzrostly o 60 procent a ve Spojených státech přibližně o 23 procent. Ve Velké Británii se ve srovnání s rokem 2019 výdaje v této kategorii každý měsíc letošního roku více než zdvojnásobily. Poslední údaje za duben vykazují zvýšení o 140 procent.

Uvolňování protipandemických opatření překresluje mapu cestovního ruchu na rok 2022. Dostupnost a snadnost cestování jsou hlavními faktory určujícími zájem o konkrétní destinace. Celosvětově nejvyhledávanějšími destinacemi jsou Spojené státy, Británie, Švýcarsko, Španělsko a Nizozemsko.

"S tím, jak po celém světě probíhá určité 'obnovování rovnováhy', sehrává mobilita významnou roli při návratu ke stavu, jaký jsme znali před vypuknutím pandemie. Odhodlání spotřebitelů vrátit se do normálu a dohnat, co je pandemie přiměla zameškat, nás naplňuje optimismem, že oživení bude pokračovat i nadále, i když mu budou v cestě stát různé dílčí překážky,“ uvedl hlavní ekonom Mastercard Bricklin Dwyer.

ČTK | byznysvcesku.cz

Josef Kalina
67 let, strojní inženýr . Cítí se zklamaný

Je to taková záležitost posledních desetiletí to neustálé cestování všech a všude. Někdy mám dokonce pocit, že část lidí jakoby utíká sama před sebou. Zážitky sbírají jako my kluci kdysi krabičky od zápalek a na konci se to při stěhování beztak vyhodí. Tisíce digitálních obrázků, které nikoho nezajímají, stovky setkání, ale žádná přátelství. Případně ty cesty někteří vrší jako doklad svého úspěchu. Lepší auto a dům už rozumně pořídit nelze, ale ty daleké destinace, to jde při setkáních se známými nebo v práci ještě dobře prodat a blýsknout se. Navíc mně často už ani ta exotika při veškerém tom světovém zestejňování ani nepřijde kolikrát zas až tak exotická. Kdo si chce prohlédnout černocha nebo asiata, nechť se projde po Václavském náměstí. Možná už jsem ale jen starý zpohodlnělý morous, co se stahuje blízko své nory.

Erik Hrachovec
27 let, vedoucí oddělení datové analýzy . Cítí se šťastný

Jezdím každoročně nejméně dvakrát na dovolené do zahraničí a považuji to za nesmírně prospěšnou věc. Člověk potřebuji nejen ten odpočinek od práce samotné, ale také, jak se říká, vyčistit hlavu, změnit podnebí, vyměnit vzduch. Přijde mně vysloveně nešťastné takové to domácí vysedávání, popocházení mezi prací, domem, zahrádkou. Mimo jiné to podle mě vede k vyhoření v profesi, ve vztazích atd. Nemohu se zbavit pocitu a možná je to předsudek, že tito lidé stejně tak, jak se pohybují v malém, omezeném prostoru svého bytí, mají stejně malé a omezené i své rozhledy. Při hovoru je to obvykle nesmírně znát. Kdo cestuje, má většinou úplně jiný pohled na svět, je daleko otevřenější všemu a všem. Chápu, že je to za stávající ekonomické situace nemyslitelné, ale já bych to snad nařídil alespoň jednou za pár let jako povinné vyjet někam do ciziny. To by ubylo xenofobie, homofobie a vůbec vší té naší malosti.

Jindřich Kadavý
51 let, hudební pedagog a začínající politik . Cítí se v pohodě

Musím říci, že mám takové dilema. Na jednu stranu jsem rád, že se vše vrací do normálu, na straně druhé si kladu otázku, co tím normálem ve skutečnosti je. Je třeba si na rovinu připustit, že masivní turistický ruch přírodě neprospívá, ba přímo naopak, přírodě škodí. Je jistě vynikající poznávat cizí země a cizí kultury, je ovšem na zváženou, zda při současné úrovni digitální techniky by tak nešlo činit třeba prostřednictvím virtuální reality. To by bylo enviromentálně daleko citlivější. Spoléhat při tom ale na uvědomělost jednotlivých lidí, by minimálně v zemích jako je ta naše, ale vůbec celý bývalý východní blok, bylo dosti naivní. Nějaké vědomé sebeomezení lze snad očekávat u občanů vyspělých západních států. U nás je to nemyslitelné. To ukázala už epidemie. Kolik jen lidí u nás obcházelo a nerespektovalo nařízení a to za ně hrozily poměrně citelné sankce. Kdo by rozhodoval, čí cesta je nezbytná a kterou lze naopak odložit? Každý bude přesvědčen o nezbytnosti té svojí. Zdá se, že nějaká obdoba vysmívaného sytému sociálních kreditů bude tak jako tak nakonec nutná. Jiné cesty není, pokud máme jako globální společnost čelit velkých hrozbám typu dalších pandemií, globálního oteplování a nebo třeba agrese států jako je Čína nebo Rusko.