Mám k současné vládě své výhrady, ale jestli jí něco nezávidím, tak situaci, v jaké moc přebírala a v jaké aktuálně vládne. Mít rok, dva na nějakou konsolidaci, nastavení rozumných priorit a potom přijít takováto smršť katastrof, bylo by to těžké, ale nikoli zničující pro její obraz před veřejností. Takto je to doslova tanec nad propastí, uhýbání před jedním zlem za cenu uvolnění cesty tomu druhému. Svoji vinu na celé situaci nicméně stávající vládní establishment nese. Byli ty oni, kdo v rámci opozice hnali veřejnou debatu silnými slovy a silnými přirovnáními až na samu hranu přijatelného. Vím, nebyli první, ale jsou to oni, kdo nyní hořce sklízí ve vyhrocené situaci sklizeň svých dřívějších vyhrocených prohlášení, která se náhle a velmi rychle obrací proti nim. Neřekl bych ale, že je to jen smůlu či karma, jak by možná napadlo leckoho jiného. Je to šance. Šance zpokornět a přestat brát opozici jako někoho určeného k úplné politické a nejlépe i osobní likvidaci. Jestli má demokracie fungovat, musí existovat z jejích čelných pozic jiný odchod než “do tepláků či do márnice“. Aktuální politicko-mediální rétorika nicméně tento fatálně hloupý kolovrátek točí stále dokola.