EKONOMIKA

Zvýšení minimální mzdy o 1000 korun je chybou, může podvázat ekonomické oživení. Současné také působí inflačně

Minimální mzda stoupne od příštího roku o tisíc korun na 16 200 korun, tedy o osm procent. Průměrná mzda přitom poroste jen tempem pěti procent, jak vyplývá z říjnového šetření České národní banky mezi tuzemskými i zahraničními analytiky.

Lukáš Kovanda

Minimální mzda tak poroste tempem citelně rychlejším než mzda průměrná. Jinými slovy, stát firmy a podniky a další zaměstnavatele nutí zvýšením minimální mzdy přidávat nejhůře placeným zaměstnancům citelně výraznějším tempem, než jakým jsou připraveni přidávat v průměru svým zaměstnancům jako celku.

Zvýšení minimální mzdy o osm procent signalizuje, že jak řada politiků, si odmítá přiznat ekonomickou realitu. Vláda látáním výpadku koronavirové krize zatížila hlavně živnostníky, firemní sféru, banky, ale také kraje a obce. A pochopitelně – prostřednictvím citelného navýšení dluhu – všechny daňové poplatníky.

Osmiprocentní růst minimální mzdy, která dnes kabinet schválil, přitom dále zatíží firemní sféru, neboť se od výše minimální mzdy odvozuje například i výše mezd zaručených. Ty stanovují minimální mzdu pro jednotlivé profesní skupiny. Jenže zaměstnavatelé firemní sféry už během pandemie do značné míry finančně „vykrváceli“ a nyní musí své náklady osekávat.

Důvod, proč dosud výrazněji neosekávají personální náklady, a proč tedy nepropouští, spočívá zejména v záchranných programech vlády, jako je Antivirus. Jenže ty v důsledku zaplatí opět daňový poplatník. Vláda na jedné straně tedy z kapsy daňového poplatníka udržuje uměle – a nutno říci že i za cenu výraznější inflace – zaměstnanost, motivuje zaměstnavatele k tomu, aby ještě nepropouštěli, na straně druhé jim přidá další břímě v podobě navýšení mzdy minimální a mezd zaručených.

Situace, kdy minimální mzda roste rychleji než mzda průměrná, je částečně obhájitelná ještě tak v době prosperity, pokud panuje širší společenská shoda na tom, že minimální mzda je příliš nízká. Ovšem v ekonomicky náročném čase zcela ztrácí své opodstatnění a její obhajoba je čirým populistickým nátlakem, motivovaným nyní i blížícími se volbami, který postrádá špetku ekonomické racionality a je bezohledný k jiným socioekonomickým skupinám v čele se zaměstnávajícími podnikateli a obecně zaměstnavateli. A rovněž je bezohledný k obcím a krajům, které růst minimální mzdy a mezd zaručených rovněž poškozuje, neboť pochopitelně zvyšuje mzdovou úroveň i ve sféře veřejné, například v oblasti veřejných služeb, jež města a obce hradí ze svých rozpočtů. 
 

Lukáš Kovanda, Ph.D. je členem Národní ekonomické rady vlády (NERV) a hlavním ekonomem Trinity Bank.

Josef Kalina

Minimální mzda je zvláštní úkaz. Na jednu stranu lidí, kteří ji skutečně pobírají, není mnoho, na straně druhé mnohé ovlivňuje. Obecně vzato, dělat za minimum je ostuda a to pro obě strany. Tak nějak se dotyčnému říká, že jeho práce je ta úplně nejubožejší ze všech a za mnoho nestojí. Zároveň poskytovatel minimální mzdy na sebe prozrazuje, že je škudlil a svých zaměstnanců si příliš neváží. Jenže zase na druhou stranu, když jiný dá přece jen trochu víc než to povinné minimum, od čeho se odrazil, díky čemu se ukázal? Nu, možná právě i díky té minimální mzdě. Je to těžké. Klasický ekonomický libertarián bude tvrdit, že nic takového není vůbec potřeba, obě strany, zaměstnavatel i zaměstnanec se mají svobodně dohodnout. Někdo sociálně a ne ještě nutně socialisticky laděný zase vcelku správně poukáže na to, že ve věcech má být alespoň nějaký řád, jinak toho strana přirozeně silnější snadno zneužije. Otázkou poslední zůstává, jestli v současné situaci již pomalu chronického nedostatku pracovníků jsou ještě zaměstnávající podnikatelé těmi, kdo nutně tahá za kratší konec provazu?

Milan Šáda

A co by se asi tak stalo, nebejt minimální mzdy a jejího navyšování? Celé by to šlo mzdově níž a pánové z vedení by nám krásně vysvětlili, že můžeme bejt ještě rádi, protože komu se to nelíbí, tak může dělat jinde skoro zadarmo. Děkuju, nechci. Když někdo podniká, má přece jenom spoustu možností, jak si nějak pomoct. Co zaměstnanec? Ten je odkázanej na svýho chlebodárce. Věřím tomu, že leckterej, kdyby mohl, vrátil by zase robotu na panským a zadarmo!

Michal Babinec

Je to přesně, jak píše autor článku, je to populismus a je to špatně. Tohle žádný sociální smír ani pomoc nejchudším nezařídí. Pouze se skutečně jen více roztočí inflační spirála a na jejím konci bude opět ještě větší chudoba už dnes chudých. Ale jistě, ano, bude to dobře vypadat a znít, protože my politici na vás přece myslíme a nenecháme vás těmi zlými podnikateli ožebračit. Je to jen další výron nesmyslné víry v to, že trh je vlastně celý nesmysl a celé je to potřeba nějak chytřeji, nejlépe centrálně řídit. Zaměstnanců, kteří získají pocit, že smyslem je nikoli společná práce na společné prosperitě podniku opět ubude, zato ovšem přibude těch, kteří začnou mít pocit, že za jejich osobní prosperitou stojí třídní boj a nikoli osobní snaha. Škoda!

Nikola Spurná

Několik let jsem dělala v lese za minimální mzdu. Řeknu vám, byla to bída, dodnes nechápu, že jsem to vydržela. Že by nám pomohlo nějaký navyšování ze strany státu, tak to ani náhodou. Chlap, co nás platil, to měl dobře spočítaný a když bylo potřeba, uměl si to, co musel přidat, vybrat zase jinde. Každýmu radím, člověk ze sebe nemá nechat dělat blbce a když někde neplatěj, je potřeba jít dál. Někdy to chce odvahu, ale vyplatí se to.